Historie Ořechova u Uherského Hradiště

Vesnička Ořechov u Uherského Hradiště je součástí národopisné oblasti Slovácko.
Její stručnou historii si zde můžete v krátkosti přečíst. Podle archeologických nálezů je prokázáno, že slovanské obyvatelstvo se usadilo v naší obci mezi 5. až 8. stoletím po Kristu. Ořechov tedy procházel již prvním údobím Moravy, tj. slavnou dobou říše Velkomoravské a byl součástí dění až do r. 1131, kdy se jeho jméno v dokumentech objevuje poprvé, a to zmínkou o lánu Ořechovém. Název obce je tedy nejpravděpodobněji odvozen od lískového keře a původně asi zněl Ořechové.
Další dochované záznamy o vsi a o tvrzi se datují kolem roku 1500. Na místě tvrze byl mezi léty 1619 - 1638 Janem Arnoštem Platejsem z Plattenštejna vystavěn zámek, který je dominantou Ořechova. V letech 1638-1649 odkoupil ořechovský zámek velehradský klášter. Později za pánů Lubedičů a Magnisů byl zámek přestavován. Na počátku 20. století obýval zámek řád Salesiánů, který byl za druhé světové války vystěhován. Za doby komunismu zde byl sklad civilní obrany, po převratu v r. 1989 sklad léčiv. Nyní je ořechovský zámek majetkem soukromé osoby. Zámek měl dlouhý sklep zvaný „LINHORN“. Podle pověsti spojoval sklep zámek s velehradským klášterem. Traduje se, že sklepem projel i povoz s koňmi, roku  1935 se ale většina sklepa propadla a dodnes se objevují na polích nevysvětlitelné propadliny. V této chvíli sklep prochází rekonstrukcí a jeho prozatímní délka je ...
V 19. stol. umíralo mnoho lidí při epidemiích cholery. K odvrácení cholery byla v r. 1849 přestavěna kaple před zámkem. Byla zasvěcena sv. Václavovi. Kaple byla postavena koncem 17.století, žádné dokumenty se ale nedochovaly.

Obecní znak
První zmínka pochází z r. 1746. Znak má v prostředním kruhu lípu a po obou stranách vždy jeden srp obrácený ostřím vně. V mezikruží je nápis „peczet poctiwi obce male orzechowe 1746“.  Ořechov leží v nadmořské výšce 258m a žije zde asi 970 obyvatel. Nejvýznamnější událostí bývají každoroční ořechovské hody, které se pořádají na svátek sv. Václava a jejichž součástí je tradiční lidový oděv (kroj), nářečí a folklorní tradice.

Pověst O strašidlech v zámku
V zámku sídlil hrabě Magnis a ten jednou vyhnal ze zámecké kaple žebráky, kteří se tam chodili modlit. Od té doby prý ho strašívala v noci bílá paní a v noci po střeše jezdil černý kočár. Hrabě proto nechal postavit kapličku před zámkem a přikázal, aby se tam žebráci modlívali. Od té doby přestalo v zámku strašit.

Ořechovské studny
Jednou z prvních starostí obyvatel nového sídliště bylo najít prameny dobré pitné vody. Když jich nebylo dost, bylo třeba vykopat studny. Vyhloubení studny a její vyzdění, zejména když voda byla hluboko, vyžadovalo dlouhodobou a nákladnou práci. Studny jednou zřízené, především ty společné, se udržovaly po staletí. Statek mohl být zničen, ale studna zůstala. Byla-li za dlouhých válek neudržována nebo dokonce zasypaná, bylo snadnější ji obnovit než budovat novou.
Od středověku až do nedávné doby byly na venkově roubené studny, obvykle chráněné dřevěnou stříškou proti dešti. Voda se v nich nabírala  buď „putinkou“ či jinou nádobou, spouštěnou k hladině „háčkem“ nebo rumpálem. Studny byly na vesnicích také společenským místem, zejména za letních večerů. Jejich důležitost byla oceňována  nejvíce v době sucha a při požárech v obci. Pro nás jsou staré studny místem, které často obsahuje důležité historické dokumenty. Občas se totiž přihodilo, že jiná než dřevěná nádoba při nabírání vody sklouzla a potopila se, nebo se rozbila a střepy zmizely pod hladinou. Někomu spadl do studny peníz, jinému vyklouzl  křížek, další hodil do studny něco ze vzteku a ještě jiný tam ukryl něco, o čem ostatní neměli vědět.Staletí hromadila poklady na dně starých studen. Poklady pro historii.